Blog
Laudatio na Petra Lyska etc.
Vložil zatloukal dne 5. 8. 2014
Ač by se mohlo zdát, není tento příspěvek recenzí na hudební tvorbu Petra Lyska, neboť on by se neopičil Vladimíru Mišíkovi, nejméně pak v samotném názvu svého hudebního tělesa. Etc. tedy jsou myšleni ostatní pořadatelé letních turnajů, kterých náš okres má poměrně dost; namátkou Petr Novák - Konice, Luděk Svoboda - Určice, Zdeněk Grulich a Tomáš Tyl - Přemyslovice, klan Pavlovských, Andělů a Reiterů - Čunín, pak mně už méně známí pořadatelé z Křenůvek, Štarnova, Kostelce na Hané, Němčic nad Hanou.
Petr je ale inspirací pro mé vnitřní uznání, které ventiluji ven. Jemu se totiž podařil kousek nevídaný, nezaložil tradici jednoho turnaje, ale založil tradici turnajů dvou. V současném stavu volejbalu zakládat tradice, to chce správnou drzost, odhad a štěstí. Pro prostějovské, kteří mu občas rozumějí, pořádá již desetiletí zavedený Prygl Cup v areálu campu u Plumlovské přehrady. Tam najdou uplatnění všichni z naší ligy, úroveň turnaje je tomu uzpůsobena. Ač je akce již profláknutá a zavedená, je těžší o to, že většina věcí se musí do areálu přivézt. Kdybych chtěl být vtipný, řekl bych, že i hřiště. Bohužel letos to vypadá, že tomu tak i musí být. Nu nebudu předbíhat...
Mladším sourozencem Prygl Cupu je Bonnie Baden Cup, který měl letos své třetí dějství v areálu bývalých hřišť Galy, pro nedávno narozené: u akváče. Tady se už při ukládání darů do vínku turnaje rval Petrův prostějovský status quo se severomoravským naturelem. Jména družstev z Raškovic, Karviné či dokonce Polska jsou toho jasným důkazem. Zde už kvalita roste. Prostějovská družstva mohou těžko pomýšlet na nejvyšší příčky, což je určitě cenné memento, že nejsme volejbalový pupek Moravy. Turnaj nám poslouží k tomu, že můžeme poměřit síly s méně známými, a tak mají utkání zcela jiný říz.
Letošní turnaj mi úplně pomátl hlavu, protože z jeho nástupu jsem ještě doteď paf. Z mého pohledu pověstného konzervativce bych nejraději některé Petrovy kroky a názory nazýval bizarními (samozřejmě jen ze svého pohledu, obecně bych si nedovolil soudit). A jak subjektivně někdy bizarní je pro mě Peťa, stejně bizarní byl pro mě i samotný nástup. Díky tomu mě nesmírně bavil. Družstva se seřadila, v popředí stál hlavní pořadatel Peťa Lysek a vedle něj Laďa Dobeš. Kde je Laďa, tam to smrdí humorem, i kdyby byl pohřebním řečníkem.
Peťa držel v ruce tabuli, která bývá u různých venkovních zahrádek a píše se na ni třeba nabídka piva. Tentokrát zde žádná desítka v nabídce nebyla. Byla na ni fotka Bonnie, první ředitelky turnaje. Bizarnost první: pes - fena ředitelkou turnaje. Bonnie bohužel letos po úctyhodném životě umřela. Proto u své fotky měla datum narození i datum úmrtí. Petr se dal do řečnění. Je vidět, že se cítí silnější v kramflecích, vede-li diskuzi, než proslov. Což byla milá bizarnost druhá. Vyšperkoval to tou třetí, když nás požádal o to, abychom památku Bonnie uctili minutou ticha. To už chápali méně všichni, nejenom Poláci. Nic proti krásné fence, ale minutu ticha jsme psovi ještě nikdy nedrželi. Já jednou psal na facebooku básničku Zuzině kočce Murině, takže já to jakžtakž zvládal. (Asi tím, že mi Murina ze svého profilu i odpověděla.) Ne tak už ostatní, protože v druhé sekundě minuty ticha se někteří začali smát. Volejbalová společnost na kurtech se v tu chvíli dělila na uctívače a milovníky černého humoru. Já v tu dobu (kdo mě zná, ví) byl naprosto rozpolcen, protože jsem obojí. A přišla bizarnost poslední - minuta ticha nebyla přerušena v obligátní 20. - 30. sekundě, ale hned v páté. Tehdy ztratili myšlenkovou nit už všichni.
Laskavý čtenář nechť nebere můj článek jako zesměšnění, protože já to beru smrtelně vážně, tedy že památku první ředitelky jsme uctili. Ale ze všech způsobů, které si Petr Lysek mohl vybrat, si vybral ten nejoriginálnější. U hodin často bývá psáno "Ultima hora latet", tedy že (jeho) poslední hodina je (člověku) skryta. Přeneseně nemáme nikdo nic jisté, stejně jako nikdo jistě nemohl pochopit záměr tohoto dlouhovlasého fantoma v něm řízeném nástupu k turnaji. Jestli toto propojení nejistot bylo Petrovým poselstvím, klobouk dolů, povedlo se mu to na jedničku!
Čest Bonnieně památce!
Jan Zatloukal
Příloha č. 1: IMG_8873.jpg
