Blog

Zemřel poslední člen posádky, která svrhla bombu na Hirošimu...

Vložil admin dne 2. 8. 2014

...a je to dobře, nebo ne?

Samozřejmě si nepohrávám s tou, která chodí v černém hávu s kosou, a chraň mě ruka Páně jí vůbec teoreticky předhazovat potenciální zákazníky. Každá smrt je smutná (diktátorů nevyjímaje), protože většinou zasáhne blízké. Opouštím dnes toto pole, dlouho mě nikdo blízký neopustil a moc si přeju, aby dlouho také neopustil, proto se necítím povolán tento druh smutku popisovat.

Smrt Theodore Van Kirka mě však zasáhla. Vůbec jsem ho neznal, nebyl to můj hrdina. Jen vím moc dobře, v jaké posádce letadla seděl a jaký tato posádka měla úkol. Její šéf a pilot Paul Tibbets po zážitku z atomového hřibu a tlakové vlny prohlásil památná slova: "Bože, co jsme to udělali. I kdybych žil sto let, na těhle pár minut nikdy nezapomenu." Většinový názor nezpochybňuje děsivě pozitivní význam tohoto útoku na ukončení největšího válečného konfliktu v dějinách lidstva, ale i sama postava, která dala trochu podnět zrodu projektu Manhattan - velký Albert Einstein - pronesla slavná slova o tom, že neví, jakými prostředky bude vedena 3. světová válka, ale ví však jistě, že ta čtvrtá bude opět vedena oštěpy, klacky a kameny. Proč tady to vzpomínání a citování? Protože, a citujme naposledy (tentokrát) Edmunda Burkeho, je společnost společenstvím mrtvých, živých a dosud nenarozených. Je to taková oblíbená konzervativní poučka, ale jasně vyjadřuje přenos hodnot. Zabraňuje nám dívat se na aktuální jevy pohledem moderního pocitu, ale zdůrazňuje memento, že by se ke změnám, jež nastolujeme, měli vyjadřovat mrtví, a ti dosud nenarození. Což je těžké. Proto konzervativci nechtějí moc měnit. Přece lehčí to je, když mrtví jsou ještě živými. Tehdy ten přenos informací je snazší a vlastně i nekontroverzní.

Holocaust, smysl II. světové války, nejtvrdší pojetí komunismu, to vše se nám vytrácí. Ztrácí se to totiž s nevyřčenými myšlenkami těch, kterých se již na ně nemůžeme zeptat...

Jan Zatloukal