Blog




Expedice Hallstatt 2013

Vložil zatloukal dne 9. 7. 2013

Na začátku července 2013 uspořádal oddíl turistiky další ze svých zájezdů, tentokrát vybranou destinací bylo Rakousko, přesněji údolí Zillertal, následně okolí Hallstattského jezera a poslední den pak Linec a memoriál koncentračního tábora v Mauthausenu.

Paradoxem zůstává, že tento zájezd si vytoužil nejvíce Kuba Gall, který si nakonec raději sám jel do Kazaně. Nu tak snad se mu jeho rozhodcovské povinnosti vydařily alespoň tak dobře jako nám v Rakousku naše cestovatelské.

Noční přejezd skončil nad ránem v Tyrolsku, kde jsme zajeli do Zillertalského údolí. Ono je to trošku nešťastné označení, zvážíme-li, že německy údolí se řekne ?Tal? a řeka, která toto údolí tvoří, se jmenuje ?Ziller?. Ale kdo by tomu říkal Zillerské údolí, když lépe zní údolí Zillertal :o). Ať je to s jeho názvem jakkoliv, zajímavější je jistě, jak údolí vypadá a co v něm je k navštívení. Horní část Zillertalu se rozděluje na čtyři údolíčka, kterým místní říkají Gründe: Zillergrund, Stillupgrund, Zemmgrund a Tuxertal. První ?Grund? nás zajímal nejvíce, neboť se v něm nachází druhá nejvyšší přehradní hráz v Rakousku. Že to není prcek, to snad lépe odhalí fotka z paty hráze a také z její koruny. Krásný pohled je také z chatky Adler Blick, která se nachází přímo nad hrází. Každý tento pohled přináší jiné pocity. Ze spodu hráze máte pocit, že na Vás hráz padá. Ostatně koruna hráze je v prostoru do údolí více zaklenutá než její pata. Pocit ?padající? 187 m vysoké betonové zdi (kterou tlačí i slušná masa vody) Vás donutí raději vyběhnout zahnutými cestičkami až na vrcholek hráze. I když bylo zmíněno, že Zillergrund je druhá nejvyšší hráz, opticky tomu tak rozhodně není. Její vyšší kolegyně v údolí Malta má sice pěknou dvoustovku metrů, ale díky průsakům, které se v průběhu stavby vyskytovaly, bylo prvních 50 m bylo zasypáno zeminou. Proto výhled z hráze do údolí je podpořen ?pouze? 150 m, kdežto Zillergrund to rozpálí v celé své parádě. Buď jak buď ? obě hráze jsou nádherným příkladem dokonalé techniky klenbových přehrad, které mají v Evropě konkurenci snad jen ve Švýcarsku.

Nejen přehradními hrázemi postižení jedinci si vychutnávají tento výlet. Nádrž, která vznikla výstavou přehrady Zillergrund, tvoří pozoruhodné prostředí plné vodopádů ústících do nádrže, kleče, lučních květin a jímavých skalních útvarů. Kolem jezera se dá jít různými směry, ať už lehčími výšlapy, tak i těžkými túrami. Častým cílem bývá znovu otevřena Plauener Hütte ve výšce 2.364 m n. m. My zvolili lehčí variantu na Hohenau Alm (1.863 m n. m.). Tato chatička bývá označována jako das ?Klein-Tibet? des Zillertals. K vidění jsou jak typické vlaječky, tak i modlitební mlýnky s mantrami. Zajímavější je však to, že tato chatka je taková malá zoologická zahrada. Již když se k ní přibližujete, vyběhnou Vám naproti 3 selátka a vítají Vás jejich psí protějšci u nás. V tu chvíli si tak milé zvířátko ani nepředstavujete na rožni. No nebo možná na začátku. Když jsme odcházeli, už se mi tam v hlavě točili :o). Z dalšího zvířectva bylo možné vidět v Alpách všudypřítomné kozy a krávy, v dáli na nás možná bučel i buvol. Na chatce jsme dostali pravý horský kozí sýr (bohužel v tomto případě z továrny v Mayrhofenu). Ale samozřejmě horský původ se v té chuti nezapřel.

Druhý den bylo na programu jedno z nejkrásnějších míst Rakouska, solné městečko Hallstatt a jeho nebývale čisté jezero. Hallstattská kultura je pojem z dějepisu, naše první zmínky o Prostějovu  roce 1290 se s tím nedají vůbec srovnávat :o). Byť se obec nachází na úpatí Dachsteinského masivu a v minulosti byla těžko přístupná, solná naleziště mnoho předků motivovala k tomu, aby to tam lidé přesto zkusili. A jistě neprohloupili. A my díky nim máme možnost obdivovat úchvatnou architekturu, pitoreskní krajinu a jezero, které se chlubí hloubkou 150 m pitné vody.

Jelikož nám vybyl nějaký ten čas a též i volné kilometry, rozjeli jsme se odpoledne do 22 km vzdáleného Bad Ischlu. Je to věhlasné lázeňské městečko, kde se léčí kožní choroby. Pro naše dějiny má však ještě významnější dopad - Franz Josef zde totiž podepsal známý manifest Mým národům!, kterým byla de facto zahájena I. světová válka. Abychom se jen nezabývali vojenskou historii a zabrousili trošku i do romantiky - zde se Franz Josef zamiloval do krásné Sisi, zde se také s ní zasnoubil. Nu a aby té romantiky na nás nebylo málo, potkali jsme v jeho vlastní restauraci i potomka cukrářské rodiny Josefa Zaunera. Nejména 1/2 účastnic našeho výletu se do něj i zamilovala :o).

Zpáteční cesta byla vedena přes Linec a muzeum koncentračního tábora Mauthausen. Když člověk přijede do Lince, zaparkuje a vydá se po promenádě na levém břehu Dunaje směrem k Nibelungenbrücke, není (zejm. po nedávných povodních) nadšený. Mírně ho možná navnadí budova Ars Electronica Center a naproti ní kdysi moderní budova radnice z roku 1985. Naše cesta však pokračovala tuctovými městskými ulicemi dál až k nádraží, odkud vyráží Pöstlingbahn na vrchol Pöstlingberg. K čemu ji  přirovnat? Něco jako byste na kraji Olomouce nasedli do starodávné tramvaje a vzali to přes Samotišky na Svatý Kopeček. I Pöstlinerg je poutní místo, jeho dominantou je barokní bazilika Panny Marie Sedmibolestné. Jakkoliv můžete milovat baroko či být hluboce věřícím člověkem, uchvátí Vás nejen tento kostel vyjadřující úctu ke Stvořiteli, ale i - řečeno v této rovině ? i Stvořitelovo dílo; výhled z plošiny na Linec. Tehdy si člověk prvně uvědomí, že sjezd z dálnice na Linec má svůj význam.

Jak se poutník na kopec dostane, tak se z něho i dostane (tedy poutník 21. století, který si pod kopcem zakoupil za 5,60 EUR zpáteční lístek). Tramvaj ho tentokráte sveze až na svou opačnou konečnou ? Hauptplatz. Než se jím vydáme až k dalšímu významnému stavitelskému triumfu, uveďme ještě, že Pöstlingbahn si drží primát v Evropě, neboť se jedná o nejstrmější adhezní kolejovou dráhu. Cože to je za sprosté slovíčko? Navzdory tomu, že je tak pekelně prudká, nepoužívá ozubnicového systému. Lidově: není to zubačka. Ale nemusíme se bát, je bezpečná, ostatně v roce 2009 zrekonstruovaná i s jejími vozy.

Z hlavního náměstí v Linci je to asi 10 minut chůze k Mariánskému (Novému) dómu. Vrcholná ukázka gotiky, kterou musíme kvůli své výstavbě v 19. století nazývat neogotikou. Ať je to, jak to je, jedná se o největší kostel v Rakousku. Údajně pojme do svých útrob až 20.000 věřících. Dokonce měl ambice být i nejvyšší stavbou Rakouska. Legenda však praví, že zasáhla církevní politika ? tehdy žádný kostel (stavba) nesměl převyšovat Stephansdom ve Vídni, a tak věž lineckého dómu má ?pouhých? 134,8 m (na svého vídeňského konkurenta ztrácí 1,6 m). Řečeno slovy Johna Masona z filmu Skála: ?Není to drobek!?. Po zpáteční cestě pravým nábřežím se loučíte s Linzem už v jiné kvalitě, než by tomu bylo na druhém břehu. Míjíte totiž moderní budovu umění Lentos a pak také koncertní dům Brucknerhaus. My je míjeli ve dne, když na nás svítilo sluníčko. Večer však tyto stavba dělají tak úžasné světelné obrazce, že nemuset do Mauthausenu, asi bychom tam zůstali sedět a čekat.

Konzentrationslager Mauthausen není nejlepší místo na ukončení výletu. Ale možná právě ze své podstaty je. Uvědomit si, že příroda je nejmocnější v Alpách, ale když to do svých rukou vezme člověk, dokáže v nížine vyvádět opravdu psí kusy. Mauthausen nebyl ?nejhorší? tábor. Pobyt v něm ovšem nebyla selanka. Ačkoliv měl přívlastek koncentrační, nikoliv vyhlazovací, díky náročné kamenolamařské práci se tu vyhlazovalo prací. Různé zdroje uvádějí 122 ? 320.000 mrtvých. Tábor se ovšem může chlubit takovými ?špeky?, jako je Fallschirmspringerwand (parašutistická stěna). Kdo ještě není tak zatížen studiem holocaustu a nacismu a nezná esesáckou hantýrku a německou vynalézavost, vězte, že se jednalo o příkrou stěnu přilehlého kamenolomu, kam byli vězňové esesáky shazování dolů. Takovým usmrceným pak říkali ?parašutisti?. Ve stejném lomu byla také další ?atrakce? ? schody smrti. Vězně tu přinutili v řadě jednoho za druhým vynášet po 186 schodech hrubě vysekané bloky kamenů, které často vážily až 50 kilogramů. Mnozí vězni se vyčerpáním zhroutili a spadli na jiné jdoucí za nimi, čímž vytvořili domino efekt; první vězeň padal na dalšího, a tak dále až úplně dolů. Když vidím holohlavé a potetované ?přátele? z různých neonacistických hnutí, ptám se v duchu, jak se jim tato představa zamlouvá?

Navzdory ponurému ukončení, které prostě k hodnotám mnohých členů SK K2 patří, lze rozhodně hodnotit zájezd nadmíru úspěšným. Ale nemůžu za to já, nemohou za to účastnicí. Může za to jeden efekt, který lze shrnout slovy: ?Just because it`s Austria!?.

Fotogalerie: ZDE

(jaz) 

zatloukalJan Zatloukal


Kalendář akcí

Kalendář

Partneři


Město Prostějov

Olomoucký kraj