Blog

O němčině, uniformě a o tom, co vlastně chci

Vložil zatloukal dne 23. 11. 2012

Vždycky jsem se nezdráhal přemýšlet nad rysy jednotlivých národů a vlastně mi ani nevadila klišé, která by tuto nacionální problematiku zastřešila. Proč by nemohli být Frantíci věční stávkaři, Rusové vodkaři, Italové zmatkaři a Češi pupkaři? Vždyť by se dalo použít další klišé, že na každém šprochu..., tak proč se nad těmito národnostními závěry nějak mračivě pozastavovat.

Když už jsme se shodli, že mám pravdu, asi nikdo již nevyvrátí pár přívlastků o Němcích. Známe preciznější národ? Možná Japonce, možná Švýcary. Ale ti hrají jinou ligu, Němci byli, jsou a budou kapitola sama pro sebe. Některé věci oni zkrátka umí. Umí třeba nosit uniformu. Docela jim sekne a už odnepaměti platí synergický efekt, kde "němčina" + "uniforma" = "něco navíc".

V neděli poté, co mě cestou z Vídně zastavila hlídka rakouské policie, jsem trošičku nahlédnul za oponu tohoto efektu i já. Možná jsem i zjistil, jak se cítili vězňové v koncentračních táborech. Nepřeháním, z mých 367 facebookových přátel jsem o holocaustu nastudoval nejvíc, tak vím, jaký příměr si mohu dovolit. Paralelou s koncentráky srovnávám formu, ani v nejmenším ten tragický obsah.

Navzdory slušné korupci, která zřejmě v řadách naší policie bují, mám i z našich policistů respekt. Zasvětil jsem svůj dosavadní život předpisům, jejich tvorbě, dodržování i jejich kontrole. Proto si u mě policista respekt zaslouží, a tak se chovám korektně ke každému, který mě osloví. Dokonce z těch prvních jsem byl jako 18leté řidičské batole připosr... Teď už jsou ty silniční kontroly uvolněnější, avšak spojené se slušným chováním na obou stranách. Jooo, policejní idylka se mi zhroutila ve vesnici Erdberg nedaleko našich společných hranic. Trošku nervózní při spuštění majáku jsem překontroloval tachometr a ujistil se, že jsem to ani v nejmenším nepřeťáp, tak jsem se uklidnil a z auta vylezl již jako uvolněný, že tuto kontrolu nějak přežiju. Stáli proti mně dva, jeden starší, co by mohl být můj otec s knírkem, a mladý, kterého bych ve škole přepral. Mladý mi připomínal jednoho mého neoblíbeného prostějovského číšníka, o kterém jsem slyšel, že utrápil k smrti jednu kočku (tedy asi čtyřnohou). Navíc to byl takový zrzek (ten fízlík), no zkrátka na Itala bych ho nešacoval. A vlastně od šacování tam byl on a udělal to důkladně. Sebral mi všechny doklady (o některých jsem ani nevěděl, že jimi disponuju), to samé udělal i zbytku posádky našeho sedmimístného autíčka. Chvíli kluci chodili kolem vozidla s přívěsem jako Pat a Mat a pak to přišlo: "So, zwei Probleme - pak cosi německého - das macht 235 Euro."

Až moc násilně mi to připomínalo scénku ze Slunce, seno, erotika, když Škopková nakupovala das Desktop Model. Ty precizní německé propočty: "Fünfundzwanzig Gottwald - ein hundert fünfundzwanzig Mark - sto pětadvacet Marek." Proti takovému součtu pokut jsem se bohužel i se svědectvím Maruny z prasečáku mohl jít klouzat, jenom jsem vydal kreditku a už to jelo.

S Rakušáky a Němci zkrátka není sranda. Tam, kde u Angličana člověk narazí na tradici, konvenci, ale i gentlemanství, tam u Němce (a potažmo Rakušana) narazí člověk na odměřenost a studenočumáctví. Oboje asi plodí v daných zemích ovoce, v Rakousku rozhodně mají pořádek.

Taková pokuta za dva pásy a chybějící ocelové lanko u vozíku bolí. Čecha, který tu pokutu pocítil trošku jako buzeraci, to bolí ještě víc. Ale na druhou stranu... to by se to u nás možná žilo, kdybychom na to byli krátcí i v naší kotlině. Sice bych si nemohl zavtipkovat s policisty, ale za těch 30 minut blbého pocitu by to stálo - všichni bychom si byli rovni před zákonem a to by se děly věci?

Jan Zatloukal